A jen co paní Koubková usne vedle v ložnici, otevře pan Koubek do světlíku a práskne do věty a z ubalené cigarety modří koníci vykroutí to až nad planety
a tam vzkážou, že se má jak v ráji, že rád kráčí paní Koubkové po boku, že se někdy dva i bez GPS potkají a že díky za milostné fráze a za tolik roků
i v tomhle bezútěšném panelovém baráku.
Že čas nemusí být rychlé fáro a že, bohužel, asi fakt žádné miminko, že pan Koubek pouští zase háro a do kapsy lže si malinko,
spí vedle, jeho královna Alžběta, a on se může zvednout, nebo znovu vybalit papírky, buď černá díra, či rozsvícená toaleta, takže ponocuje, hulí a pálí sirku od sirky