NECHCE

Kdyby hrazdu udělal mu vzduch,
rozkopne algoritmus modré na nebi,
jež tmavne. Což neděje se nazdařbůh,
ta barva má kód, který nese potřeby,

aby stala se rtěnkou,
slovo vyrazila od úst
jako těm, kdo hřeší ženou či sklenkou,
kdo drží si požitek a měli by půst.

Kdyby vzduch poskytl mu hrazdy
a on dal přemet v modré na obloze,
všecky morality srazí do polní brázdy
a s úšklebkem podobným mečící koze

tak nějak pitomě zdekuje se domů –
po řádcích životního deníku,
narýsovaných do puntíku, do atomu,
po cestách choleriků

kulhá, neboť ho to pořád žere.
Mezi prsty u nohou cosi.
Kroky vnímá už jen některé,
je méně v botách, sám sebe nosí. 

P309 | Raduje se bez příčiny (2021–)

předchozí | další