Klid, má Otýlie. Páni tulipáni Nach a Růž po gratulaci strhli šťávu v ohryzku a teď studem couvají do vázy s vodou zchladit svou obřízku.
Kuchyň
V kapesním zrcátku chrastí rez, v oku klíčí zrnko slzy.
Možná je pozdě, možná brzy, ale jedem!
Z velmi ledabylých úklidů, ze správy věcí hrnutých k zveřejnění, z toho mála vyhřezneme augusta, půstu stolní hru s pravidlem netknutého opěradla židle, kdy Jeho smích a Její ústa něžně dovádějí
či jak jinak říct: trpělivost s natisícekráte děleným chlebem –
Knihovna
A slunce zpoza těžkých závěsů zabodává šipky v atlasech, sem tam lupne políček starožitnému sofa.
Pak zamíří na další adresu. A ty paprsky, tví věrní sluhové, v dalších a dalších odbytých předsálích, v podpaží, na šíji, ve vlasech.
Koupelna
V horké lázni, jak omámená hadem, vykasat souzvuk ke smíření stehen a sama uštknout noc, která svědí tě nesouladem…
Ložnice
…nebo nohy do kříže?
Klid, má Otýlie. Podívej, ženicha tu máš, kráčí jistě, jde Písmem, mlčky tě pronáší napříč pokoji,
když do tebe oheň stříká, ty v rozkoši tělo napínáš k potratu zemské tíže.