NA DOHLED OD DOMU I.



Je bezpečno, nikomu se nic neděje,
široko daleko jediný žralok:
Botič, který ukousne si ze závěje.


A když sněhy roztály na břečku,
vynořila se socha svatého Barmana,
jenž z ledové tříště, slunce a míru
namíchal tak pozitivní horečku,


že lidé vycházejí
a ze zlatavých šupin ticha
rýžují zlatavé šupiny ticha.


Až se setmí,
žádné okno v domě nezasténá.
Až je mi líto, že volavky jezů
ještě nerozmrzly. 










P72 | Na Slupi 8 (2013–2016) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!