Chceš, abych ti v pootevřených rtech oheň založil a vypálil, co jiní zaseli, abych sál tvých šperků zvlčilost, než zašeptáš: Jsem hodná, už dost – až zkrotneš, zaklíněna v mém vyhasnutí.
II.
Není tu ústřední topení, jsou tu kamna a v těch musí někdo rozdělat. A může být, že ten někdo usne a vydýchaný vzduch s pachutí železa nohy a ruce začne mu spoutávat a ty ho najdeš zsinalého a třesoucího, jak se snaží dotknout ženy, aspoň chloupků ženské kůže.