Vidím kočár, taky plenu,
do náruče si to ženu,
s bambulí kulich, z vlny pleten,
vypadal jsem jako kretén.

Potom školka, pořád plena,
každý ráno byla scéna,
v první třídě první lásky,
taky smrad plynový masky.

Kriketový házím míček,
rudý trenky, na nich flíček,
nikdo džíny, všichni puky,
zvracím Lipo do azbuky.

Dál už nevím, už to stačí,
je to k smíchu, je to k pláči,
hezky hořej všechny fotky,
vypálím se flaškou vodky.

---

Tak zbavuje se starý košile,
až na ní utrhne knoflíky,
na krku řetízek Rychle a zběsile
a v hlavě záchvat paniky,

to proto, že nikdy nevyčůrá,
i když se snaží, všechna čest,
spolknutý šroubky z Merkura,
model sedmdesát šest.