Nikdo v tomhle kraji není tak mladý,
aby ho napadlo samotu zvanou Mlýny
obejít přes humna.

Je mrtvá? Živá? Boží?

V rozvalinách pláňka višně:
Když pustíš jí žilou, po pile nevykrvácí,
korunu v mlze ztrácí
a snadnější než zlomit špičku
bylo by vyvrátit ji z kořenů.

Nikdo v tomhle kraji není mladý.
Nebo přeci je?

Tykytak, tak tyky, tykytak,
vodní kolo ožije,

na lopatkách vyplaví se černý rak,
a ještě dnes večer houf pohřebních plaček
odsud vyprovodí rakev na márách.

Zítra jakoby nic,
zítra zas mlýn to své cákyplách

a v náhonu z kroje nářků
svléká se ta, co připomíná mlynářku,
ženu, která místy, kde mají mládenci hladové oči,
otáčí jak kolotoči,

a když jeden zapytluje, hned tři další nasednou.
Pomalu, ale jistě.