Nikdo v tomhle kraji není tak mladý, aby ho napadlo samotu zvanou Mlýny obejít přes humna. Je mrtvá? Živá? Boží?
V rozvalinách pláňka višně: když pustíš jí žilou, po pile nevykrvácí, korunu v mlze ztrácí a snadnější než zlomit špičku bylo by vyvrátit ji z kořenů.
Nikdo v tomhle kraji není mladý. Nebo přeci je?
Tykytak, tak tyky, tykytak, vodní kolo ožije, na lopatkách vyplaví se černý rak a ještě dnes večer houf pohřebních plaček odsud vyprovodí rakev na márách.
Zítra jakoby nic, zítra zas mlýn to své cákyplách a v náhonu z kroje nářků svléká se ta, co připomíná mlynářku, ženu, která místy, kde mají mládenci hladové oči, otáčí jak kolotoči,
a když jeden zapytluje, hned tři další nasednou. Pomalu, ale jistě.