Luciferasa II.

Přijímám a hned ztrácím,
trny se podepisuji,
co mi dáváš, nenavracím,
jen poděkuji,

drtím v dlani mosty,
samovyštípaná z impéria otroctví,
mou duši hledej tam, kde samorosty.

Miluji a trápím,
chodím k tobě pozadu,
zákonem mým je nepolapím,
a tak stoupám v pádu,

s mrknutím oka,
ve stylu vteřinových popravišť
zmizím ti do dne a do roka.

Jsem víc než všechno,
jsem míň než nic,
jsem růže i váza,
jsem Luciferasa.