Kontrapunkt



V ráji viděl nás.
A vzteky vyplel zimostráz,
takže zachraňujeme, co se dá:
lis koleny formuje psinec v lebce,
ve spojených dlaních zahříváme
mentální konstrukt zvířat,
která by uměla vodit slepce,


a když nemají se k životu, žebráme.
Což také není žádný med,
vždy jediné dveře se otevřou
a v nich panenka Maria
v natáčkách z kouře mých cigaret,
prý jdeme moc brzy.


V noci viděl nás. A o tu dbá,
proto ten světlonoš nahoty
zaplískané hříchem a hudba,
hudba tak odporně nakyslá,
že když o tón vína
zastrunká se rtem, že leká krev,


nic, dá si bílé.
Nás dva dá si bílé jako stěna
a bude nahlížet, jaké srdce
o ni tluče jak ryba bez vody,
toto je lapený muž, toto žena,
oba v divobijství vymknutém
z exaktních rovnic –


Šílené vidí nás.
V koruně stromu, který zlomí vaz
stejně jako ve změti listů podrží
požehnaný infekt iluzí,
časovanou bombu vyladěnou
na rozbušku slunce,
prostě lásku.


Tak co? Bojíš se výšky? 







Vytvořte si webové stránky zdarma!