Kdo to stojí na mostě

jak špatně vyřezanej svatej,

hmm, asi my,

první, druhej, pátej.

Kdo se z mostu naklání

jak větev zralejch hrušek,

hmm, asi my,

diagnóza normální.

A kdo z mostu plive,

schválně, jak to dlouho letí,

hmm, asi my,

už dávno ne děti.

Kdo to z mostu odchází,

zůstala tu po něm bota,

hmm, asi já,

jdu tak nějak... bez života.