Kdo to stojí na mostě
jak špatně vyřezanej svatej,
hmm, asi my,
první, druhej, pátej.

Kdo se z mostu naklání
jak větev zralejch hrušek,
hmm, asi my,
diagnóza normální.

A kdo z mostu plive,
schválně, jak to dlouho letí,
hmm, asi my,
už dávno ne děti.

Kdo to z mostu odchází,
zůstala tu po něm bota,
hmm, asi já,
jdu tak nějak... bez života.