Joachimská 

Dzun halelu dzun halelu já 
znám jeden dům, a páni,
ten léčí jak kořen devětsilu
a jeho postel voní nevyspáním
nad mapou do hříšných světadílů,

nevím, kdo klepe se v sklepech toho domu
a jací hadi sluní se v zahradách,
a možná ten dům patří nikomu
a s tím nikým já bydlím v záhadách,

dzun halelu dzun halelu já 
ráda ten dům, páni,
a má krb v každém pokoji,
přilož, kdo můžeš, rolety stáhni,
zimřivá se ti odbojím -

Jak po skle kapka vína, 
jak sněhuplná lavina
sjel po střeše toho domu,
sjel můj rozpustilý smích,

dzun halelu dzun halelu sadrig pa moše,
sjel po střeše smích 
a vyrazil psaní z rukou listonoše,
toho posla špatných zpráv.

Buď v tom domě se mnou žij,
anebo zmiz, anebo plav!




foto: lleo_ rr