JOACHIMSKÁ

Dzun halelu dzun halelu já znám
jeden dům, a páni,
ten léčí jak kořen devětsilu
a jeho postel voní nevyspáním
nad mapou do hříšných světadílů,

nevím, kdo klepe se
v sklepech toho domu,
a jací hadi sluní se v zahradách
a možná ten dům patří nikomu
a s tím nikým já bydlím v záhadách,

dzun halelu dzun halelu já ráda
ten dům, páni,
a má krb v každém pokoji,
přilož, kdo můžeš, rolety stáhni,
zimřivá se ti odbojím –

Jak po skle kapka vína,
jak sněhuplná lavina
sjel po střeše toho domu,
sjel můj rozpustilý smích,

dzun halelu dzun halelu sadrig
pa moše, sjel po střeše smích
a vyrazil psaní z rukou listonoše,
toho posla špatných zpráv.

Buď v tom domě se mnou žij,
anebo zmiz, anebo plav! 

P28 | Pražský charismatograf (1994–2013) 

předchozí | další