Jiné přehlédni, mně naproti pojď, jsem vlnami zmítaná, pohaslá v bouři loď a čekám, až spustíš své prsty mi po těle, až desatero kotev v hlubiny ztemnělé
sjede a jak drápy dravce do kořisti, jak náčiní zahradníka do tlejícího listí zasekne se a krev zas obarví mé rety, nevzhlížej k jiným, mně vyjdi v ústrety
a hvězdami se řiď; těmi, jež přiznat si dovolí, že byly vždy a zůstanou jen kamennými poli, dokud lánům slunečnic nestrhne lživé masky síla slova na L, co má dvě samohlásky,
jiné přehlédni, jemu naproti pojď.
P170 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019)