JEDEN ZA OSMNÁCT



Zbloudil skřet,
osleplý bílými ňadry zim,
vysílen pad, pak zdřím si,
kles mu pysk, spodní.


Drap mě vhled,
že toho netvora zabít smím,
jsa mocně puzen kýmsi:
Tas nůž! Zneškodni!


Hvězdolet morálky vzlét!,
nad sukní já hřmím:
Co v tobě hoří, tím jsi!
Pak sebe bodni.










P106 | Sazometný rok (2016–2018) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!