Jarní práce před domem

Co jara se nachodí a napadá do kostýmů!

A když už nemůže?
Za korouhví sté věže sté ušmajdané slunce 
fixne se do korzetu větrné plačky,

která pak do očí malířů tam dole
nakulí dvě tři vlažné slzy.

Ti ožralejší estéti z nich
pak čmárají nohama po rozbředlé ulici, že:
zbavit se zbytků sněhu je něco jako
slízat pudr z krku vyschlé bordelmamá
a to prý oni nezvládnou,

asi tak nějak bych slovy popsal 
ty lítostivé skici.

Ale nikoho nezajímají.
Lidé mizí z oken, každý má své Nové Město
po svém přečtené.

Co jara se nachodí a napadá do kostýmů!
A dojdou-li mu síly,
k Hladové zdi lačné milence vyžene.




foto: autor