HVĚZDNÉ VÁLKY



Ustoupíte-li ze světla, hrajete tupé?
A z větru, když ustoupíte?


Jihnete z obzoru,
jehož náruč přijímá tažné ptáky,
ale už nevidíte odrané peří,
které za horizontem vydáví
jen proto, že vám je úzko. Vám.


Jste-li muži činu,
přijdete s ptáky z ocele:
nejsou opeřeni
a disponují takovou silou,
že prorazí každou sklíčenost.


Ženy se vysmějí téhle variaci ibalginu
a pomyslí si své.
Svinou se do klubka
s nohama pevně u sebe
a odstartují s tak ohromující rychlostí,
že hlubiny vesmíru
přestanou být tiché.


Neva, že nos naběhne si na pěst plynu
z rozložených těl, kostipraskot ohluší,
štkavý pláč ústa nalije.


Protože jasné oči čtou:
Wanted, zaběhla se malá holčička,
patrně překousala vodítko Matrixu
a přičapla za Venuši, planetu lásky.


Pak ty oči zavřeš. Jsi šťastná.
Jsi těhotná a bůh to tak chtěl.










P135 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!