Ustoupíte-li ze světla, hrajete tupé? A z větru, když ustoupíte?
Jihnete z obzoru, jehož náruč přijímá tažné ptáky, ale už nevidíte odrané peří, které za horizontem vydáví jen proto, že vám je úzko. Vám.
Jste-li muži činu, přijdete s ptáky z ocele: nejsou opeřeni a disponují takovou silou, že prorazí každou sklíčenost.
Ženy se vysmějí téhle variaci ibalginu a pomyslí si své. Svinou se do klubka s nohama pevně u sebe a odstartují s tak ohromující rychlostí, že hlubiny vesmíru přestanou být tiché.
Neva, že nos naběhne si na pěst plynu z rozložených těl, kostipraskot ohluší, štkavý pláč ústa nalije.
Protože jasné oči čtou: Wanted, zaběhla se malá holčička, patrně překousala vodítko Matrixu a přičapla za Venuši, planetu lásky.
Pak ty oči zavřeš. Jsi šťastná. Jsi těhotná a bůh to tak chtěl.
P 135 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019)