HLADOVÁ

Hladová snídám
koláč fialové touhy,
o vzduch opírám se slzami,

hladová neuhlídám,
co je pouhopouhý klam,
co jsi ty, já, my,

hladová ujídám
z těch fialových koláčů
vábné drobky na kolenou

semknutých tak,
že se nerozpláču,
šeptajíc: Kde tě mám,

když hladová snídám
koláč fialové touhy,
o vzduch opírám se slzami,

když mé rty, bílé jak křída,
vpouští fialových břehů tón,
sytý, sladký a dlouhý

tón položený mezi strunami. 

P21 | Pražský charismatograf (1994–2013) 

předchozí | další