Ale vrať kojnou, vrať mi chuť rodné říše, kde bují ostrá koření, kde změť jejich šťáv vítr jednou za čas přepíše na trny kol spánku,
a hůl mi hoď, protože teď a tady hodina vlka a té zkusím zpřelámat kosti, než utrhne se na popel všech hostí všech slavností v jabloňových sadech všech,
než vyhrabe ze dna v ohništi, co nikdy nehoří, co jen se ožehne, lehce –
A budiž takovéto noci i každé jedné příští česká zem lehká a dá vyklíčit, co já vím, třeba jitřní humoresce, i za cenu, že na chléb jí síla už nezbude.
O to tě prosím, osude.
P161 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019)