Dva se našli



Smí hory, nesmí sílu –
toto jasně cítí,
sedě na podlaze u postele.
Může vstát a odtrhne-li paty,
postavit se na špičky
a postavit se hudbě vzduchu,
paže vyhladit do houslí.


Vzduch se zastaví, velkoryse dá
prostor jeho prostným
i sníženým kvintám v důsledku
nízkého tlaku srdce toho muže.


A neboť ten vzduch
zůstane vykouslý,
každá dívka zívne, kráčejíc
na toaletu, a vrátí se neoblečena
a znovu mezi polštáře.


Po milování, které bude
opravdu krásné, otevřou okno,
musím tedy opět zmínit vzduch:
Jako křišťál.
Jako jahelníček horských bystřin,
jímž dvě srdce v jedno se prošijí,
jako…


Ale to zas ne.
Toto je příliš rozvířené město,
aby ulehlo do noci zúplna čisté,
koneckonců, koho ve spánku
sem tam nepřepadne kašel, že.
V našem případě
však jen tu dívku –
a to hlasem vyšším i hlubším,
tedy pokud mi sluch nelže.


Tak moc miluje!
Toho, který smí hory a nesmí sílu. 







Vytvořte si webové stránky zdarma!