DVA SE NAŠLI



Smí hory, nesmí sílu – toto jasně cítí,
sedě na podlaze u postele.
Může vstát a odtrhne-li paty,
postavit se na špičky
a postavit se hudbě vzduchu,
paže vyhladit do houslí.


Vzduch se zastaví,
velkoryse dá prostor jeho prostným
i sníženým kvintám v důsledku
nízkého tlaku srdce toho muže.


A neboť ten vzduch zůstane vykouslý,
každá dívka zívne, kráčejíc na toaletu,
a vrátí se neoblečena
a znovu mezi polštáře.


Po milování, které bude
opravdu krásné, otevřou okno,
musím tedy opět zmínit vzduch:
Jako křišťál.
Jako jahelníček horských bystřin,
jímž dvě srdce v jedno se prošijí, jako…


Ale to zas ne.
Toto je příliš rozvířené město,
aby ulehlo do noci zúplna čisté,
koneckonců, koho ve spánku
sem tam nepřepadne kašel, že.
V našem případě však jen tu dívku –
a to hlasem vyšším i hlubším,
tedy pokud mi sluch nelže.


Tak moc miluje!
Toho, který smí hory a nesmí sílu.










P 300 | Raduje se bez příčiny (2021–)


Vytvořte si webové stránky zdarma!