Co že ho zabilo? Krev jeho krve, dech jeho dechu. Proto žádný vrah. Prostě není, nebude.
Bulvár to přibarví: cosi v něm zavylo a exploze hrudi nazdvihla zadky turistů ze zahrádek a u svatého Apolináře střechu.
Čas vlka, utrousí jedni, měl děti, hlesnou druzí.
Děti netruchlí. Srdceryvně tu smrt kreslí, leč ukazují rub, jen čistou prázdnou stranu.
Celé je to zvláštní: při pohledu do okna jejich pokoje jako by tam hořelo a mraky jaktěživ neviděné válí se nad městem a kroutí jak chapadla popálené medúzy.