Tak si ty běhouny střech zase sbal a vypadni!, zařval.
Pak si přisunul mapu. Ze dna hrnku vyškrábl lžičkou lógr, procedil mezi zuby a sladkou krvavou slinu pustil přesně na roh Apolinářské a Na Slupi.
Tím okamžikem v ulicích smog dal by se krájet. A v lidech vylidněno, naočkováno, přezbrojeno, jen jakýsi nahý muž lepí se k nahé ženě a zůstává v ní tak dlouho, dokud se nůž v pochvě neotupí.
A to je všechen křik. Je pět hodin třicet minut a vysílá stanice Hvězda. V dlouhých vlnách nepřestává prošlehávat tělem sebevraha i přesto, že byl mrtvý, už jak dopadl na chodník.