Dům roku 1979 

Tak si ty běhouny střech 
zase sbal a vypadni!, zařval.

Pak si přisunul mapu. 
Ze dna hrnku vyškrábl lžičkou lógr, 
procedil mezi zuby a sladkou krvavou slinu
pustil přesně na roh Apolinářské a Na Slupi.

Tím okamžikem 
v ulicích smog dal by se krájet.

A v lidech vylidněno, naočkováno, přezbrojeno,
jen jakýsi nahý muž lepí se k nahé ženě
a zůstává v ní tak dlouho, 
dokud se nůž v pochvě neotupí.

A to je všechen křik.
Je pět hodin třicet minut 
a vysílá stanice Hvězda.

V dlouhých vlnách nepřestává 
prošlehávat tělem sebevraha
i přesto, že byl mrtvý, 
už jak dopadl na chodník.




foto: autor