Tak si ty běhouny střech
zase sbal a vypadni!, zařval.

Pak si přisunul mapu.
Ze dna hrnku vyškrábl lžičkou lógr,
procedil mezi zuby a sladkou krvavou slinu
pustil přesně na roh Apolinářské a Na Slupi.

Tím okamžikem

v ulicích smog dal by se krájet.
A v lidech vylidněno, naočkováno, přezbrojeno,
jen jakýsi nahý muž lepí se k nahé ženě
a zůstává v ní tak dlouho, dokud se nůž v pochvě neotupí.

A to je všechen křik.

Je pět hodin třicet minut
a vysílá stanice Hvězda.
V dlouhých vlnách nepřestává prošlehávat tělem sebevraha
i přesto, že byl mrtvý, už jak dopadl na chodník.