DŮM LÉTEM PŘEPADLÝ II.

Noc se vaří, já ztrácím výřečnou.

Z kapot frčících aut
sjíždí lajny neonového koksu,
o kus dál letargik klátí netečnou
tak hustě, že se i cvrček zarazil.

Projdu s kudlou,
nehodlám tu vypotit ani dvojverší.
Možná bych zařval do kanálu,
kdyby tu nějaký byl.

Jenže není.
Všechno se tu ke mně chová,
jako bych snad nebyl zdejší.
Ani domů se nedoklepu. 

P47 | Na Slupi 8 (2013–2016) 

předchozí | další