Tak dívej, lásko. Jak při rodícím se úsvitu na zpěvné struně tažené ptáky balancuji.
Z mé hlavy je ona píseň, chrchel tónů vytažených na světlo, jedním slovem fiasko.
Ledovými prsty na horkém čele děláš mi kříž, doufajíc, že gravitaci zamrazíš, že halabala pád v tvá ladná lana a mana pavoučí servírovaná na stříbře vnitřní strany stehen, nějak tak že napravuje se hudba.
Hudba snad. Ne však pocit, umně zatónovaný: jeden z nás se loučí a nelze ho vylíbat.
Tak dívej, lásko. Jak při rodícím se úsvitu, na zpěvné struně tažené ptáky dělám stojku.
A připrav se na svět vzhůru nohama. Na ňadra nalitá mlékem, na objetí laskavého, na jiné město, dům i vzduch.
Ne, neslyším tvůj pláč tady a teď. Ano, absolutní sluch.