Tak dívej, lásko.
Jak při rodícím se úsvitu,
na zpěvné struně tažené ptáky
balancuji.

Z mé hlavy je ona píseň,
chrchel tónů vytažených na světlo,
jedním slovem fiasko.

Ledovými prsty na horkém čele
děláš mi kříž, doufajíc,
že gravitaci zamrazíš, že halabala pád
v tvá ladná lana a mana pavoučí
servírovaná na stříbře vnitřní strany stehen,

nějak tak že napravuje se hudba.

Hudba snad.
Ne však pocit, umně zatónovaný:
Jeden z nás se loučí a nelze ho vylíbat.

Tak dívej, lásko.
Jak při rodícím se úsvitu,
na zpěvné struně tažené ptáky
dělám stojku.

A připrav se na svět vzhůru nohama.
Na ňadra nalitá mlékem, na objetí laskavého,
na jiné město, dům i vzduch.

Ne, neslyším tvůj pláč tady a teď.
Ano, absolutní sluch.