CO JSEM TO ZA PÁNA

Když Pán spánku uléhá na lože,
roztahuje mé milé stehna,
že tabákové listy noci uválí.

Když mě otáčí na břicho,
abych se propadal vesmírem,
tam dole nadýchl něco ohňů.

Když otáčí mě zpátky na záda,
počítaje, že tonoucím v kašli jiskří,
že on si připálí.

Když má milá přikládá mi na ústa ruku
a její stisk sílí, povolit nehodlá,
chápu, proč.

Když ji vůbec nedojímá
probdít se k jitru s kruhy pod očima,
děťátko za ně nevisí.

Když ona plazí se po zdech ložnice,
ze zdí olizuje nikotin tmy
před Pánem spánku v rozpacích. 

P308 | Raduje se bez příčiny (2021–)

předchozí | další