CHUDOKREVNOST



Žvýkáním listů břečťanu
od východní zdi
stvrzuji zmar svého členství
v rodu Namrholených.


Jsem rád, že jsem vás popudil,
teď ještě vytočit:
z loveckého zámečku schodiště,
ze skleněného oka suchého vína sud.
A to víno vniveč,
komu škoda nedá spát,
ti jistě budou mě pronásledovat,
ale aťsi.


Dívejte: teď se zpije vzduch.
A teď otevřu dveře –
lehký sem, těžký ven,
ale neklopte zrak, pozorujte zvláště,
jak rokoko-červánky
zpod větrného pláště,
jak z jejich nahoty
káňatům ochabují křídla, jen běžte,
kam ona božská nestoudnost je kydla,
utíkejte je posbírat po lesích a rabujte!


Těším se na váš návrat.
Bude kolem páté ranní,
až se v šum letního deště
vkrade dravost bytostí světla
s choutkami vrážet blesky
do vyhřátých komtes.


Scénu slunce vycházejícího s výkřiky
nahrává rozčepýřený páv.
Služka by stahovala,
ale seká se jí sukně.
Je už zase na vyprání.










P233 | 50+ (2019–2021)


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!