CARPE DIEM



Jsou domy, kde scházím schody,
kde viditelně stárnu. Tělo i mysl.


Vrhám se do sešlapaných schodišť
jako by křísit statisíce šlépějí
mělo smysl,


občas potkám dítě.
Pozdraví, spěchá, je plné dojmů
a nemá ani pořádně zavázané boty.
Jeho spoluúčast končí
zabouchnutím dveří, stvrzujícím
závratnou dimenzi chodeb.
A mé samoty.


K té ještě tolik, že konstrukční prvky
lidské duše neobsahují zábradlí,
a pokud ano, jen jeho parodii,
jakýsi stín.


Pro dnešek stačí.
Doufám, že těmto mým
sebestředně útrpným tahům dá mat
postavení sachr – špička – harlekýn,
jako si dámy ve věku ulehčují,
když tráví čas,
z jehož tíhy by jeden, víte, co asi.


A teď už vážně pardon, venku je
krásně a my za sladkým valíme do ulic,
já krkem za nebožtíků a tisíc
bože vrátných, kdo nás tu zamkl,
jaký bezcitný pacholek dělá zátarasy? 










P 303 | Raduje se bez příčiny (2021–)


Vytvořte si webové stránky zdarma!