BÝT ŽENOU



Oblečte se do něčeho,
co rozloží písně zrcadlené noci,


a láhev vína otevřete, a až džin
řádně vykoupe se v kaluži slin,
poplivejte tu tmu, vraťte její úder,


a možná štafetu převezmou
kostelní zvony,
pokud i Vy zrcadlíte samy sebe,
ukazujíce na své stíny:
ony nás vysvlékly,
to ony ňadry jak polštářem zadusily
ejakulaci souhvězdí Krista –


Dívám se na oblohu
přeplněnou neznámými objekty,
jejichž na oko ostrá světla
neotupila ani modlitba,
dívám se na to nebe jako muži civí
na inzerát někde na seznamce
a každý další nádech víc a víc
tlačí vědomí do pozemského rámce,


do dámských šaten,
do rubu sukní mezi šev a lem,
kde nasávám průvan vás, oblékajících,
jež rozkládáte písně zrcadlené noci,


do dámských sprch, kde překážím,
sedaje si tam a zase sem,
kde pinožit se hodlám vším,
čím pršíte, a v zubech testovat
tvrdost krystalické cudnosti, vášně,


a smočím rty ve stopách víl,
jež tu vytékají z každého deště,
které vědí, že on by i
lecjaký hřích smyl,
ale k míru vnitřních stran stehen
má pořád daleko. 










P 269 | Raduje se bez příčiny (2021–)


Vytvořte si webové stránky zdarma!