Bílá paní

Zdá se mi často o bílé paní,
o bílé paní, která mě straší,
to kvůli ní mám lehký spaní,
když se mi v ložnici nad postelí vznáší,

postel mám velikou, pravou část nestelu,
je na ní peřina, drží si tvar,
je posledním svědkem milostného duelu,
ty předchozí jsem vyřídil, bylo jich jen pár,

byla to lampička, chlupatý přezůvky
a sponka na vlasy, která kladla odpor,
tak jsem jí zastrčil do elektrický zásuvky
a šlus, najednou tma, a začal ten horor,

teď se mi často zdá o bílé paní,
o bílé paní, která mě straší,
to kvůli ní mám lehký spaní,
když se mi v ložnici nad postelí vznáší.

---
Nebaví ji hrady,
kašle na pověsti,
nejradši je tady u mě
od půlnoci do šesti.
---

Vykoupil jsem lékárny po celém Česku,
jenže na ní nefunguje žádnej z prášků,
na bílou paní, co se mi do rozbřesku
motá kolem hlavy a riskuje srážku,

kdo seje vítr, ten sklízí bouři,
někdo přitom zrudne a jiný zbělá,
na posteli vedle mě ještě se kouří,
jak jsme se milovali, a nejen dvě těla,

taky dvě srdce, jenže pak z frajeřiny
to moje ztvrdlo, tvoje se vypařilo,
tak se, bílá paní, zachumlej zas do peřiny,
udělám ti snídani, ať zpátky přibereš -

---
nějaký to kilo,
hmm, aspoň deset kilo,
hmm, aspoň třicet kilo,
hmm, šedesát kilo,
hmm, už aby to bylo!