Až ve svý těsný garsonce
vydejchám si vzduch,
vyrazím ven v outfitu
zatoulaný kočky,

kočky, co se nehladí,
ale na lásku má čuch,
třeba když si měsíc dělá
s Vltavou levobočky,

a já je potom rodím,
za krk táhnu peřejemi,
já jsem ta matka,
co je bude hřát,

matka cizích hříchů
a takhle dobře je mi,
když ve svý těsný garsonce
nemůžu spát,

a jestli si v ní někdy
zas vydejchám vzduch,
najdete mě na náplavce
v kočičím hávu,

jsou noci, které topí,
a na vodě ani kruh,
je řeka ještě nad řekou

a v té plavu
a tu rozmiluju.