Aneta, v třinácti samá ruka, samá noha. Hezká bude. Vyklouzne z každého bonmotu, většinou hledáčkem telefonu, který nedá z ruky. Vlastně fotí pořád a všechno. Ale nevadí, u stolů nikomu neschází, je moc mladá na to, aby vedla řeči.


Až si ženy uvaří kávu a sáčkem cukru neutralizují tón jemné žárlivosti, minimálně jedna z nich Anetě pochválí džínové legíny a společně pomluví lavice, které špiní. Mají pravdu, po škrábnutí dřeva zůstává za nehty tenká vrstva šedozeleného mazu.


Teanegerka do něj lžičkou od dortu vyryje obrovské srdce. Symbol lásky vyfotí a pomocí grafických filtrů začne ladit tak, aby se v jejích očích stal uměním.


Upravovat fotku ve stoje bude vyčerpávající, proto se s tváří vpitou do displeje přesune ke své matce. Rozpustile přičapne na její klín a začne s ní probírat odstíny rudé. 










P88 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!