871 C



I.


Rozvášněné.
Přesednou a znovu – rozvášněné.
Pak cvičky do myčky,
lák, strop, mák, strop,
prostě co kuchyň snese.


A kuchyň vydrží hodně.
Jen archaický litinový mlýnek
mele cosi o tom,
že všechno má své mese,
ale je tak těžký, že by propadl
každou sociální bublinou.


Znám tu nepatřičnost stáří,
kdy slábne klaun a sílí kašpárek,
a jak jsem řekl –
kuchyň vydrží hodně.
Zato já si v ní nehodlám
hřát ani párek,
neustojím Rozvášněné.
Přesednou a znovu – rozvášněné.


II.


Prosím, toto ne.
Ta kuchyň byla odjakživa jen moje.
Též těžké závěsy, jež zvládaly
požrat jitra v přílivu,
jitra instantní, nevycválaná
na hřbetech beránků,
jitra narychlo spíchnutá
ve vzorníku Pantone,


a dnes?
Stojím tu nahý od pasu dolů,
umělé světlo omývá mě v rozkroku,
tak rozvášněné jsou.
Přesednou a znovu – rozvášněné.


Cvičí s mužem, aby je potvrdil,
chtějí vybetonovat erekcí
ze všech jeho pětapadesáti roků
a vědí přesně, ve které zásuvce
sejmout ostří nože,
jak v tříslech mu přitlačit –


III.


Ach, bože,
takže abychom se dobrali
nějakého konce:
klidně si řežte i ucha hrnců,
třeba se tu vztekněte
a vyčůrejte do odpadkového koše,
ale v mé kuchyni
se žádné základy nové Prahy
stavět nebudou. 







Vytvořte si webové stránky zdarma!