11. 12. 1979



Za nehty vetřel se mu svými
a zaťal:
Nemá význam, abys křičel, chlapče,
ticho je tu hluboké
jako studny na gotických hradech
a spolkne přesně tolik sáhů bolesti,
kolik ty jich v budoucnu
vyměříš jiným,


teď zaraz ruce do kapes, běž domů
a vrať se za třicet let se svou ženou,
dovol jí, aby tě objímala a hřála,
a dovol mně,
abych dokončil svou práci –
za nehty vetřu se ti svými a zatnu.


Bude ti špatně. Ale vybral sis dobře. 










P109 | Sazometný rok (2016–2018) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!